Který faraon byl utopen při pronásledování Židů?

"Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až budu oslaven tím, co učiním s faraónem, s jeho vozy a jízdou."
2. Moj 14/18

"Když totiž faraonovi koně s jeho vozy a jízdou vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody."
2.Moj 15/19
Podle tradice se to událo někdy kolem r.1400 př.n.l.

Ahmose I. ( 1580 - 1555 př.n.l.)
Jeho největším záslužným činem bylo absolutní vyhnání pastýřských králů z dolního Egypta, Hyksósů. Obnovil nejen samostatnost Egypta a jeho jednotu, ale také rozšířil hranice, které měl Egypt v dávných dobách za nejmocnějších panovníků Staré a Střední říše.
Po vyhnání pastýřských králů z Egypta se se svou armádou vydal na jih až do daleké Núbie, která ohrožovala jižní hranice Egypta.
Po těžkých bojích i zde slavil úspěchy a nastolil pořádek. Egypt rozšířil až ke druhému kataraktu - dnešní Súdán.
Jeho další velké válečné tažení se odehrávalo v Asii, kde se probojoval až k Sýrii a pod svou nadvládu dostal města i přístavy.

Králova hrobka byla nalezena roku 1881 spolu s mumiemi dalších králů Nové říše v tajném úkrytu v Del el-Bahrí. Dnes je i s drahocenou pozlacenou rakví v Egyptském muzeu v Káhiře.

Amenhotep I. ( 1555 - 1535 př.n.l.)
Válečným tažením na jihu Egypta v Núbii u druhého kataraktu trvale zajistil pořádek v této oblasti. Zde zavedl správu v čele s místokrálem z nízkého rodu, aby se nestal vzdorokrálem.

Faraonova hrobka byla samozřejmě vykradená, ale na místě zůstala jeho mumie. Kněžští faraoni z 21. dynastie ji údajně přenesli na jiné místo, aby ji ochránili. Ale i tak byla vyloupena. Novověkým vykradačům hrobek přišel na stopu francouzský ředitel muzea Gaston Maspero a pozůstatky faraona Amenhotepa I. se nyní nachází v Egyptském muzeu v Káhiře.

Thutmose I. ( 1535 - 1510 př.n.l.)
Začal válčit na jihu, kde pronikl k třetímu kataraktu na Nilu a na ostrově Tomba vybudoval opevnění. Podle písemných zpráv z tohoto období se dále vypravil na východ do Asie, kde bojoval podle jeho slov proti „asijským psům“. Zde dobyl velkou část území a po dobytí větší části Palestiny pronikl až za řeku Eufrat.

Hrobku krále Thutmose I. objevil americký egyptolog Th. M. Davis, ale bez mumie. Tu zachraňovai králové z 21. dynastie a přenesli ji na bezpečné místo v Del el-Bahrí lépe chráněné před vykradači. Tam ji pochopitelně našli novověcí zloději.

Řediteli Egyptského muzea G. Masperovi se ji v roce 1881 podařilo vypátrat a z rukou zlodějů dostat. Dopravil ji do muzea v Káhiře, kde zůstala.

Thutmose II. ( 1510 - 1490 př.n.l.)
Ani zdaleka nedosáhl úspěchu svého otce a za doby jeho vlády egyptská říše slábla. V podmaněných územích probíhala neustálá povstání, která musel potírat. Ze zpráv z této doby víme nejméně o třiceti, při kterých se egyptská vojska dala na ústup. O mnoho území v Asii přišel.
Traduje se, že Thutmose II. byl velmi krutý. V Núbii nechal pobít všechny muže s výjimkou náčelníkova syna, kterého chtěl zabít sám. Král měl slabé zdraví a tak se většiny vojenských akcí sám neúčastnil.
Ve Vasetu dal vystavět osmý pilon Amonova chrámu, jehož dokončení se nedožil. Stavbu dostavila až jeho nástupkyně Hatšepsut coby faraon.


Takže tenhle by přicházel v úvahu.
1. Jenže za deset let by Hebrejci nedobyli Kanán a neposílili tak, aby před nimi musel faraon ustupovat.
V letech 1520 - 1155 př.n.l. vládli v Mezopotámii - Babylonii kasitští králové, kteří udržovali hospodářské a diplomatické styky s Egyptem, takže by nějaké útočné kmeny v Přední Asii netrpěli.
V l. 1380 - 1080 vládli mezi Perským zálivem a Středozemním mořem Assyřané. (Izraelské kmeny se sjednotily až v 11. stol. př.n.l.)

2. Židé podle Bible nežili v Núbii, ale v Egyptě.

3. Faraon na vojenské výpravy sám nejezdil.

4. A utopen taky nebyl. Jednak o tom neexistuje žádná zpráva a jednak existuje jeho mumie.
Jeho mumie i se sarkofágem se naléza v Egyptském muzeu v Káhiře. Jeho kolosální trůnní socha se zachovala a nalézá se před osmým pylonem Amonova chrámu v Karnaku.

Hatšepsut ( 1490 - 1468 př.n.l.)
Vláda královny Hatšepsut byla celkem úspěšná. Neválčila, snad pouze jednou vyslala nevelkou vojenskou výpravu na jih k zajištění hranic s Núbií.
Také velmi pěkně vyzdobila své sídelní královské město - Vaset (Théby).

Hrobka byla vyloupena již ve starověku, ale našel se v ní její sarkofág spolu se sarkofágem jejího otce Thutmose I. Sarkofág královny Hatšepsut se nalézá v Egyptském muzeu v Káhiře a druhý v muzeu v Bostonu.

Thutmose III. ( 1490 - 1436 př.n.l.)
Jeho předchůdkyně a regentka Hatšepstut ztratila všechna úzeí v Asii, které získal její předchůdce Thutmose II. V Asii se vytvořila silná koalice malých zemí, kterým velel král města Kadeš. Velice nebezpečná se také stala říše Mittani, která zesílila a pro Egypt představovala asi největší nebezpečí.
V době starověkého Egypta se válčilo jen v létě, aby se vojsko mohlo zásobit z místních zdrojů. Thutmose III. tak potřeboval celkem 17 let - 17 válečných výprav do Asie, aby zvítězil a získal vše.
Nejznámější vojenská výprava je hned ta první, kdy zničil velkou kanánskou koalici v bitvě u Megidda. Núbii na jihu své země ovládl až po šestý nilský katarakt.

Mumie Thutmose III. se dochovala, byla zachráněna z rukou lupičů současně s mumiemi jeho předchůdců zásluhou G. Maspera. Dnes je i s rakví a zbylou částí pohřební výbavy v Egyptském muzeu v Káhiře.

Tenhle to být taky nemohl, protože za jeho vlády ještě Kanánská říše existovala.

Amenhotep II. ( 1436 - 1413 př.n.l.)
Je jasné, že velká říše se snadněji získává než udržuje. Amenhotep II. byl zastíněn slávou svého otce, velkého Thutmose III., ale neprávem. Podnikl dvě velké vojenské výpravy na východ do Asie a potlačil tamější povstání. A nejen tam měl velký úspěch, také ostatní hranice Egypta ubránil a znovu ukázal na neomezenou moc faraonů.
Je známo, jak se choval k poraženým a k zajatcům. Amenhotep II. byl velice krutý, velitele vzbouřených kmenů sám popravil a v hlavním městě je nechal pověsit na hradby hlavou dolů. Věšení na hradby a napichování na kůl byla v Egyptě běžná praxe.
Podle nápisů a svitků také víme, že některým zajatcům dával usekávat končetiny a dokonce pohlavní orgány - podle toho zjišťovali počet padlých nepřátel.

Hrobku objevil roku 1898 francouzský egyptolog V. Loret. Ten měl při nálezu neuvěřitelné štěstí - v hrobce našel 13 mumií v původních rakvích.
Všechny mumie sem dali ukrýt králové 21. dynastie z obavy před lupiči. Tyto mumie i s rakvemi a zbytky pohřební výbavy Amenhotepa II. jsou dnes v Egyptském muzeu v Káhiře.

Thutmose IV. ( 1413 - 1405 př.n.l.)
Když si jako malý kluk hrál na lov lvů a další zvěře někde v oblasti dnešní Gízy, zastavil se u pískem zaváté sochy boha Haramecheta - Velká sfinga. Slunce dosáhlo nejvyššího bodu a na mladého prince přišel spánek. Thutmose IV. měl sen, ve kterém k němu bůh promlouvá. Slíbil mu království na zemi, bílou a červenou korunu Egyta. Na oplátku chtěl jednu věc. Boha tížil písek pouště a přál si být vykopán a očištěn.

Takto to stojí na nádherné žulové stéle, kterou nechal udělat hned v prvním roce své vlády: „Pohleď na mne, můj synu Thutmose! Jsem tvůj otec a chci ti dát království na zemi. Budeš nosit bílou korunu i červenou korunu na trůně boha země Geba. Tvým bude vše, co plodí Obě země, tvé budou poplatky ze všech cizích zemí. Hle, vidíš, že mi není dobře, bolí mě celé tělo, tíží mě písek pouště, na kterém jsem kdysi spočíval. Čekal jsem, abys vykonal, po čem toužím.“

Není však přesně známo, jak bůh svůj slib splnil. Thutmose to neměl jednoduché a měl co dělat, aby říši udržel pohromadě. Čelil osvobozeneckým snahám v podmaněných zemích, čelil narůstající síle Chetitů na severu a měl problémy i ve své vlastní zemi. Spoléhal na svou armádu a také více než jeho předchůdci na diplomacii.

S říší Mitanni chtěl uzavřít mír a chtěl se diplomaticky oženit s jednou z dcer krále Artátoma. Král mu vyhověl poté, co svou žádost sedmkrát opakoval.
Thutmose IV. byl významný král, byl velkého formátu. Zemřel po krátké vládě asi osmi let. Nedokončil většinu svých staveb, kterými chtěl vyzdobit své sídelní město Vaset. Z jeho staveb se zachovalo jen minimum a je velmi těžké přesně určit, zda-li mu skutečně patří.

Králova mumie byla přenesena králi 21. dynastie na bezpečnější místo, kde ji roku 1898 objevil francouzský egyptolog V. Loret. V jeho pohřební výbavě byl nalezen krásný zdobený válečný vůz.

Amenhotep III. ( 1405 - 1367 př.n.l.)
Amenhotep III. se choval jako opravdový bůh a faraon. Obklopil se neslýchaným přepychem, bohatstvím a věnoval se výhradně radovánkám - byl snad ze všech králů nejmarnotratnější a nejrozmařilejší.

Víc než na války a boje se soustředil na diplomatické sňatky s dcerami cizích králů a diplomacii jako takovou.

Jeho prvním a posledním vojenským tažením byla výprava do Núbie, kterou podnikl v pátém roce své vlády. Dosáhl čtvrtého kataraktu a slavil své vítězství. Hranice Egypta jinak nikdy nepřekročil.
Amenhotep III. měl luxusní palác v Západním Vasetu. Rád se chlubil a dával o sobě znát - díky tomu máme jeho vládu velmi dobře zmapovanou.
Máme k dispozici nesčíslitelné množství nápisů na chrámech a stélách, reliéfech a hlavně také z jeho „zpravodajských skarabů“. Byly to malé sošky, které měly na své spodní straně zprávu napsanou hieroglyfy.
Na skarabech oznamoval téměř vše - „Nebmaatre se narodil ve Vasetu“. Nebo na jiném zpravodajském skarabovi stojí - „Ať žije král Horního a Dolního Egypta, Reův syn Amenhotep, obdařený životem věčným, a vznešená jeho manželka Teje, ať žije! Jméno jejího otce je Juja, jméno její matky je Cuja. Stala se manželkou všemocného panovníka, hranice jehož země sahají na jihu ke Karoji a na severu k Naharině.“ Vydával také zprávy o svém loveckém úspěchu, kolik lvů a dalších zvířat zabil a také o svých sňatcích.

Ale není na nich žádná zpráva o útěku Židů z Egypta a o zničení faraonova vojska.

V roce 1875 byla vykradači objevena mumie krále Amenhotepa III. v tajné skrýši v Dér el-Bahrí, kde ji ukryli králové 21. dynastie spolu s dalšími mumiemi. O šest let později byla zachráněna G. Masperem pro Egyptské muzeum v Káhiře.

Amenhotep IV. - Achnaton ( 1367 - 1350 př.n.l.)
Je proslulý založením královského města Achetaton nebo drsnou náboženskou reformou a vyzdvižením podle něj jediného pravého boha jménem Aton. Byl považován za snílka a blázna, celý svůj život zasvětil náboženství a své víře. Úřední povinnosti zanedbával a pomalu tak vedl Egypt do záhuby.
Achnaton trpěl hormonální vadou, která způsobovala jeho duševní poruchy. Měl podlouhlý obličej, mohutné rty a huené ruce. Na rozdíl od ostatních panovíků se nechával vyobrazovat tak, jak skutečně vypadal. Od malička trpěl záchvaty a vidinami a věřil, že to Aton přes něj promlouvá. Možná proto se držel spíše v ústraní a neukazoval se na veřejnosti. Byl vzdělaný a chytrý.

Amenhotep IV. nebyl úplně ideální faraon podle tehdejších zvyků. Nebyl vojevůdce a k smrti nenáviděl násilí. Také nerozšiřoval území Egypta, ani nechránil egyptské kolonie. Státnické povinnosti zanedbával již od počátku své vlády.
Chetité začínají ohrožovat Egypt a hrozí velké nebezpečí napadení. Byla zničena země Mitanni a vymazána z mapy.

Chetité ovšem nejsou Izraelité.

Achnaton se stal zavrhlým králem, kterému se nedostalo pocty ani při pohřbu. Po smrti bylo zničeno téměř vše, co zanechal. Jeho jméno mělo být vymazáno z knih a tak i z historie. Dokonce se i jeho hrobka údajně našla zdemolovaná. Jak Achnaton zemřel není přesně jasné. S velkou pravděpodobností byl ale otráven. Dalo by se i říct, že Amenhotep vedl Egypt k záhubě a jeho smrt zachránila starověký Egypt.

Takže ani on se neutopil. A jestliže se píše o jeho zásazích v náboženství, že by se nepřipomněl židovský bůh, kdyby se biblický příběh udál za Amenhotepovy vlády?

Nefertiti ( 1367 - 1350 př.n.l.)
Nefertiti porodila Achnatonovi celkem šest dcer. Protože nedala faraonovi žádného mužského potomka jako následníka trůnu, po narození šesté dcery její vliv klesá a nejsou o ní téměř žádné další památky - okolo roku 1336 př. n. l. náhle zmizela. Je možné, že upadla v nemilost a že byla z královského dvora vyloučena nebo že zemřela. O její smrti ale není žádná zmínka a přesně se neví, co se s ní stalo.

Ale třeba se vydávala tajně za faraona muže a je ona tím utopeným faraonem.

Smenchkare ( 1350 - 1347 př.n.l.)
Achnaton se o státní záležitosti téměř nestaral, staral se o svůj náboženský kult a díky tomu stát chátral. Egypt musel být řízen a Smenchkare se vlády ujmul. Podle všeho byl velice inteligentní a počínal si velmi dobře. Udržoval styky s kněžími boha Amona a byl tolerantní k Achnatonovi a jeho náboženské reformě, která absolutně zakazovala mnohobožství v Egyptě, jediný bůh byl Aton.

Smenchkare je pro egyptology stále velkou záhadou a o jeho krátké vládě toho stále moc nevíme. Zemřel velmi mladý a za podivných okolností. Jedna teorie říká, že byl odstraněn kněžími boha Amona.

Jeho hrobku objevil v roce 1907 americký egyptolog Th. M. Davis v Údolí králů poblíž hrobky krále Tutanchamona, která v té době ještě nebyla objevena. Podle nálezů a zejména nápisů na hrobce se zdálo, že hrobka patřila královně Tej, jež byla jeho a Achnatonova matka, manželka faraona Amenhotepa III.

Jedna z teorií říká, že Smenchkare byla vlastně královna Nefertiti, která po Achnatonově smrti přijala nové jméno a krátce tak vládla. To také vysvětluje, proč se Smenchkare nechal vyobrazovat s ženskými rysy. Komu ale patří nalezená mumie mladého muže? Doufejme, že nám věda toto tajemství brzy odhalí.

Možná se Mojžíšovi lidé převlíkli za Amonovy kněží a faraona zabili a hodili ho do moře. (Jako se zpívá v písni o Golemovi... nejdřív se rozmočil, pak se namočil a pak do vody skočil).

Tutanchamon ( 1347 - 1339 př.n.l.)
Tutanchamon patří k nejproslulejším faraonům vůbec. Způsobil to objev jeho hrobky, která byla kompletní i s pohřební výbavou. Je to paradox, protože pro egyptology je jedním z nejméně významných panovníků v historii celých egyptských dějin a mnoho se toho o něm stále neví.

Tutanchamon dal opravit všechny chrámy a ostatní památky, aby se do Egypta vrátilo božstvo, které bylo vyhnáno Atonem. Amonovi, ke kterému měl obrovskou úctu, dal vystavět nepřeberné množství nových soch, které se nalézají v Thébách.

Osud je nevyzpytatelný a Tutanchamon v osmnácti letech nečekaně zemřel. Hovoří se také o královraždě ze strany Haremheba, který usiloval nejen o dvojitou korunu, ale také o krásnou královnu Anchesenpaamon. Jeho hrobka nebyla zdaleka hotová a proto museli vybrat náhradní hrob. Vybrali malou skromnou hrobku, možná určena Ajemu. Dělníci měli přesně sedmdesát dní na to, aby hrobku připravili. Pohřeb faraona Tutanchamona a obřad otvírání úst královské mumie řídil „božský otec" Aje.
Zachovaly se dopisy královy vdovy s chetitským králem.
„Můj manžel zemřel. Ty máš dospělé syny. Pošli mi jednoho z nich. Provdám se za něho a udělám z něj krále Egypta."
Po prozkoumáná celé věci král Šupiluliuma skutečně svého syna poslal, který však do Egypta nikdy nedorazil. Po cestě byl zavražděn nebo zadržen, což jen zvýšilo napětí mezi Egyptem a Chetity.

Faraon Tutanchamon je nejznámější panovník z celé egyptské historie. Zapříčinil to Howard Carter, když v roce 1922 objevil jeho nevyloupenou hrobku. Jeho mumii našel až o tři roky později.

Aj II. ( 1339 - 1335 př.n.l.)
Po náhle smrti Tutanchamona se oženil s překrásnou vdovou Anchesenamon a vládl Egyptu. Tutanchamona dal pohřbít do malé hrobky, protože jeho nebyla ještě připravená. Nikdo nečekal, že zemře tak mladý, vždyť bylo mu teprve 18 let. Celou ceremonii provedl Aj - od výběru pohřební výbavy, otevírání úst až po zapečetění hrobky.
S Anchesenamon to však nebylo tak jednoduché, protože jeho žádost o ruku odmítla a dokonce požádala chetitského krále Šuppiluliumaše I. o jednoho z jeho synů o ruku. Tento fakt je doložen v chetitských pramenech:
„Říká se o Tobě všude, že máš mnoho synů. Tak mi jednoho dej! Bude mým manželem a v Egyptě králem. Což si mám vzít svého otroka, udělat ho manželem a pak si ho vážit?“
Šuppiluliumaš I. si její žádost prověřil a syna jí skutečně poslal. Haremheb (vojenský velitel faraonův) však dal chetitského prince ihned po vstupu na půdu egyptských kolonií zavraždit, což k napjaté situaci mezi těmito silnými zeměmi příliš nepřispělo.

Místo jeho spočinutí se nachází západně od Údolí králů nedaleko hrobky Amenhotepa III. Místo se nechvalně nazývá „Údolí opic“. Jeho hrobka dostala také nepříliš důstojné jméno - podle zachované části nástěnné výzdoby s obrazy dvanácti sedících opic se jí říká „Opičí hrobka“.
Jeho nástupce Haremheb se zachoval nejhůře jak mohl - dal jeho hrobku zdevastovat. I přes to se zachovalo několik reliéfů, kde je Aj zobrazen jako bůh Nilu.

Haremheb ( 1335 - 1310 př.n.l.)
Již za doby krále Achnatona byl Haremheb spolu s Ajem nejmocnější muž Egypta, na trůn si však musel ještě nějakou chvíli počkat. Dobře věděl, že jeho chvíle přijde a proto měl trpělivost. Společně s Ajem odstranili prince Zannanzu, kterého poslal chetitský král Šupiluliumaš I., aby se oženil s Anchesenamon, vdovou po Tutanchamonovi.

Jeho hrobka se nachází v proslulém Údolí králů. Na stěnách jsou překrásné mytologické výjevy a reliéfy. V hrobce se dodnes nachází i jeho sarkofág, který byl samozřejmě dávno vyloupený.

Není to zvláštní, že mezi tolika písemnými podrobnostmi není ani zmínka o souboji faraona s mocným bohem Židů, není tam nic o egyptských ranách ani o vyvraždění všech prvorozených včetně zvířat, ani řádka o útěku Židů z Egypta a o - určitě velkolepém a hrůzném - představení při přechodu Rudého moře?
A navíc z doby, kdy se to mělo stát, nám nechybí žádná mumie faraonova.